Dřevem pálená keramika
Transformační a očistná je energie ohně…
Už jste někdy drželi v jedné ruce hrnek z elektrické pece a v druhé z pece na dřevo? No, máte pravdu, oba jsou skvěle funkční a ten z elektriky může být klidně i líbivější, čisťoučký i hladší na omak. Ale podívejte – váš hrnek z ruky hrnčíře vznikl i souhrou všech čtyř živlů! Ze směsi země a vody, potom vzduchu, který ho vysušil, a živého ohně krmeného voňavým borovým dřevem, který ho přeměnil z uschlého kusu hlíny na báječnou nádobku, tvrdou jako kámen, lehkou akorát do ruky a krásnou už i jen těmi stopami, co na ní plamen zanechal. Cítíte tu symfonii zúčastněných energií? Teď už nebudete chtít pít z ničeho jiného! Tak to aspoň mám já.
Dřevopaličství je fenomén…
A navíc, dřevopaliči jsou zvláštní lidé. Oč jednodušší je naskládat své zboží v suchu a teple do elektrické pece, zmáčknout knoflík nebo zastrčit elektrickou zásuvku a pak přijít až ráno zkontrolovat, jestli pec správně dopálila… Ale dřevopalič raději sakruje při nakládání v dešti nebo dokonce i chumelenici, a pak další hodiny trpělivě krmí tu hučící obludu dřevěnými krajinkami, starými prkny, větvemi nasbíranými v lese nebo odřezky z pily, které předtím pracně skládal, sušil a překládal z místa na místo. Všechno nepohodlí mu za to stojí! Neomrzí ho ohnivé divadlo v jeho hladové peci, jiskry létající z komína. Pokaždé se těší, co tentokrát oheň na jeho výrobky namaluje, pokaždé věří, že tento výpal se povede ještě lépe než ten minulý! A vždycky je to sázka do loterie.